Hlad a zájmy společnosti

Dostal jsem se nedávno při posezení u vína do, alespoň z mého pohledu, zajímavého sporu: zájmy jednotlivce x zájmy společnosti … A protože počet debatujících byl v tomto případě početně silně omezen, rozhodl jsem se tento, do značné míry teoretický problém, nadhodit i zde.

převzato z idnes.cz

Představme si následující situaci: je nějaké řekněmě patnácté, šestnácté století, zima, sníh, zima, neexistují žádné hypermarkety, žádné bufety … Jo, a abych nezapomněl, tak taky je zima. Já mám plnou sýpku obilí, které dostačuje jak na obživu mě a mých blízkých, tak pro jarní setbu, a dokonce i nějakou tu rezervu, nu a lidé z vedlejší vesnice mají hlad. Zástupci sousední vesnice přijdou, a chtějí ode mě věnovat část mých obilných zásob, aby přežili do jara. Já samozřejmě takovouto nabídku odmítám, a tady to teprve začíná být zajímavé … Takovéto odmítnutí bylo totiž jednohlasně schváleno všemi přítomnými, ale postupně s uváděním dalších bodů souhlasné hlasy odpadaly, až odpadly úplně a přesunuly se na stranu „dej sem to obilí“. Přesto však osobně považuji odmítnutí i v posledním bodě z pohledu vlastníka sýpky za naprosto oprávněné, a i když to můj názor velmi pravděpodobně nikterak nezmění, chtěl bych vědět, jak velké procentuální zastoupení čtenářů, pokud někdo vůbec, odmítne výdej obilí i v bodě 10.

1) Nikoho ze sousední vesnice neznám, nikdy jsem v sousední vesnici nebyl, nemám k obyvatelům této vesnice žádné závazky, obyvatelé sousední vesnice nemají nic, za co by mohli obilí vyměnit – vesničané nedostanou nic.

2) Hladoví sousedé dají dohromady nějaké peníze a zboží, které rozhodně nedosahuje ani běžné tržní ceny, za jakou se obilí prodává na trhu v době sklizně, o zimě a sněhu nemluvě – vesničané nedostanou nic.

3) Hladoví sousedé se praští přes kapsu, a dají dohromady peníze a zboží v přibližné hodnotě jednoho pytle obilí … Ovšem v hodnotě, kterou ten pytel obilí má v době sklizně, nikoliv v době zimy a všeobecného hladu – vesničané nedostanou nic, protože aktuální tržní cena obilí je podstatně vyšší.

4) Hladoví sousedé sebou přivedou taktéž hladovějící děti, jejichž smutný pohled by rozplakal i mrtvého – vesničané nedostanou nic.

5) Hladovějící vesničany, nebo alespoň jejich část znám – ale protože mě při sklizni odmítli pomoct a ještě mě ukradli kosu, vesničané nedostanou nic.

6) Hladovějící vesničany znám, nemáme mezi sebou žádné problematické vztahy, ale ani k nim necítím žádné závazky – vesničané nedostanou nic.

7) Hladovějící vesničany znám, a s některými z nich mě spojuje předchozí spolupráce, případně nějaké citové vazby – „obyčejní lidé“ nedostanou nic, a těm, na kterých mě řekněme „záleží“, nabídnu přiměřené množství obilí pro jejich vlastní potřebu, výměnou za další spolupráci, případně opětování citových vazeb (inu středověk, co taky čekat jiného, že ano …)

8) Hladovějící vesničané přijdou s klacky, vidlemi a cepy – vesničané nedostanou nic, a nabídnu přiměřeně malou část obilí vybraným fyzicky zdatným jedincům z jejich středu – oni už si to nějak mezi sebou přeberou, a alespoň se v té zimě trošku zahřejí.

9) Zima je tento rok opravdu krutá, sněhu jak na Sibiři, a hladovějící vesničané už ani tak nehladoví, jako spíš umírají hlady – vesničané nedostanou nic.

10) Hladovějící vesničané, nebo alespoň někteří z nich, nabídnou dostatečně vysokou protihodnotu za moje obilí, ať již materiální, nebo nemateriální – s těmito zájemci obilí bez problémů vyměním. Dlužno ovšem podotknout, že o dostatečnosti a nedostatečnosti té které protihodnoty rozhoduji VÝHRADNĚ já, jakožto majitel sýpky … A neexistuje nic jako „Trauteberkovi to ale takhle stačilo, a vloni v zimě to taky stačilo, a já si víc dovolit prostě nemůžu“. V takovém případě prostě nezbývá než oznámit, že letos to prostě nestačí, ať tedy jde klidně za Trautenberkem, a jestli si víc nemůže dovolit, tak má prostě a jednoduše smůlu.

Výměna, prodej či nákup libovolného zboží či služeb je vždy záležitostí oboustranně dobrovolné dohody dvou či více smluvních stran, a pokud jedna ze stran na nabízenou dohodu přistoupit z libovolných důvodů nechce, pak neexistuje důvod, proč by ji k tomu měl někdo nutit … A není tím důvodem ani nějaká „společenská prospěšnost“, ani cokoliv jiného. Prostě se nehodnou, a tím celá záležitost tak nějak končí. A ano, vím, že výše uvedený přístup není v dnešní době zrovna dvakrát populární, otázkou ovšem je, zda ten přehnaný pseudohumanismus není nádohou nejkratší cesta do p … ekel, samozřejmě.